Kniha pojednává o historii výpůjček ze španělského dialektu romštiny, tzv. caló, do evropské španělštiny a o vývoji přijímání této parcely slovní zásoby do výkladových slovníků španělského jazyka. Všímá si jejich přijímání jak z kvantitativního hlediska, ale především pak z hlediska kvalitativního, tj. vývoje jejich zpracování v mikrostruktuře slovníkových hesel (text definice, přiřazená etymologie, přiřazení k registrům, zvolené příklady užití, atp.). Zvláštní důraz je především kladen na zpracování romismů v edicích normativního slovníku Španělské královské akademie, a to od prvního vydání z let 1726–1739 až po aktuální 22. vydání z r. 2001. Výsledky zpracování romismů v akademickém slovníku jsou následně srovnány a vyhodnoceny s informacemi, které o těchto výrazech podává dodnes nejvýznamnější a nejprestižnější výkladový slovník evropské španělštiny z dílny autorského kolektivu pod vedením Manuela Seca z r. 1999.