Vladař
E-kniha
Machiavelliho Vladař jednou provždy změnil náš způsob uvažování o povaze politiky, ať už na něj nahlížíme z jakýchkoli pozic... Čítať viac
Machiavelliho Vladař jednou provždy změnil náš způsob uvažování o povaze politiky, ať už na něj nahlížíme z jakýchkoli pozic... Čítať viac
Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!
Moja srdcovka z polí filozofie. Žiaden objemný text s ozdobami, a predsa písaný jazykom, ktorý sa číta pomerne jednoducho. Táto kniha nám aj dnes ponúka realistický obraz usporiadania moci v spoločnosti. Nie je to povzbudzujúcim čítaním, avšak jedným zo spôsobov ako pozrieť „pod pokrievku“. Veď čítať treba nielen pre zábavu, ale aj pre vedomosti. A tých nie je nikdy dosť!
Čítať viacOptimista, idealista, altruista, individualista Osobnostní typ: INFP Enneagram Tritype: 485 =================================== Moderní aristokrat, mystik, ezoterik, budoucí filmový režisér a cestovatel mezi světy.
Italský renesanční politik, prozaik, básník, dramatik, historik a vojenský teoretik, se narodil 3. května 1469 ve Florencii jako druhý syn právníka Bernarda di Niccolò Machiavelliho. Jeho mládí je poměrně nejasné, do historie se zapsal až v roce 1498, kdy se stal předsedou a sekretářem takzvané Rady deseti - orgánu Florentské republiky, pověřeného diplomatickými a vojenskými úkoly. Ačkoliv neměl skutečné pravomoci, měl během čtrnáctiletého výkonu této funkce možnost dobře se seznámit s politikou tehdejších italských státníků a sledovat, jak vládci prosazují svou moc. Jeho politická kariéra skončila v roce 1512, po návratu rodu Medici k moci. Ti odstranili republikánské zřízení, Machiavelli byl obviněn z příprav spiknutí a po propuštění z vězení byl vyhnán z Florencie. Zbytek života žil v ústraní na svém sídle u San Cassiano a věnoval se plně literatuře. Svých politických ambicí se sice nevzdal, ale ty už nedošly naplnění ani v roce 1527, kdy byla znovu ve Florencii obnovena republika. Machiavelli byl zakladatelem moderní historiografie. V hlavním historickém díle Florentské letopisy zobecnil historická fakta a vyvodil z nich poučení pro současnost. Vytvořil teorii silného státu nezávislého na církvi. Vycházel ze vzoru římské republiky (Vlády a státy) a ze zkušeností florentské republiky a rozdrobené Itálie přelomu 15. a 16. stol. Předpokládal, že společnost nepodléhá Boží vůli, nýbrž přirozeným zákonům a touze lidí po blahobytu, lid však neumí své zájmy uplatňovat, proto je nutný silný stát s obratným panovníkem v čele (Vladař - 1513). Jako politik objevil autonomnost politické morálky, nezávislé na etice a náboženství. Úspěch státu je pro něj prvořadý, k dosažení politických cílů lze užít jakékoli prostředky. Byl autorem hry Mandragora - 1520, novely Belfagor, řady sonetů, epigramů. Je po něm pojmenován i machiavellismus (který ale vznikl nepřesnou interpretací Machiavelliho učení), zjednodušeně politická zásada “účel světí prostředky”, kdy se ve jménu “velkých cílů” přehlížejí morální, právní a jiné principy a užívají se jakékoli prostředky podle situace. Niccolò Machiavelli zemřel ve Florencii 22. června 1527.
„Tak hovorí mongolský mýtus: Láska sa rodí z rôznych prirodzeností. Protikladmi získava silu. Konfrontáciou a premenou sa udržiava. “