Renesanční básník a spisovatel se narodil roku 1313 a zemřel jako dvaašedesátiletý 21. prosince 1375. Větší část svého zajímavého života prožil v samém centru tehdejšího dění, ve Florencii a v Neapoli. Poměrně hodně cestoval, mnohdy i s diplomatickým posláním. Jeho literární začátky ovlivnila láska k neapolské krasavici hraběnce Marii D°Aquino. Velký význam pro jeho tvorbu mělo přátelství s jiným renesančním velikánemm Petrarkou. Boccaccio rovněž vyložil Dantovo dílo a sepsal životopis muže, jemuž se obdivoval. Boccacciovo nejznámější dílo je však Dekameron, sbírka jednoho sta povídek, mistrovské renesanční dílo prosycené radostí, humorem, vtipem a erotikou, oslavující život.
Český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik, hlavní představitel generace májovců.
Po maturitě na gymnáziu (1853) studoval práva a filosofii. Byl redaktorem deníků 'Čas' (1861), 'Hlas' (1862-64) a 'Národní listy' (1865-91) a beletristických časopisů 'Obrazy života' (1859-60), 'Rodinná kronika' (1863), 'Květy' (1865-67) a 'Lumír' (70. léta).
Ve své době byl ceněn především jako žurnalista, jeho básnické dílo ocenila až generace lumírovců. V rané básnické tvorbě vyjádřil svou romantickou rozervanost, kterou zahalil do ironie a provokativního cynismu. Později byl průkopníkem realistického pohledu na svět v poezii i v próze. Vrátil se k obrozenské tradici lidových balad, křesťanských mýtů a historických romancí, aby je přiblížil současnému vnímání. Stal se zakladatelem moderní české fejetonistiky - napsal přes dva tisíce fejetonů cestopisného, zábavného, umělecko-kritického, politického, sociálního, osvětového a kulturního charakteru. Jeho mnohotvárný a jazykově moderní publicistický styl ovlivnil další vývoj české žurnalistiky.
Zemřel v rodné Praze.
